Zahraniční odboj
Zahraniční odboj -1. – Odchody do emigrace a exilu · už za 2. republiky E. Beneš, potom majetní židé a hlavní představitelé KSČ do Moskvy (Klement Gottwald, Václav Kopecký, Šverma) · po 15. 3. 1939 odchází i vojáci s cílem vytvořit legie => dvě linie emigrace – vojenská a politická (cílem obnova ČSR) -2. – Centra zahraničního odboje · Polsko, Francie, USA · po porážce Polska v Paříži vznikl Československý národní výbor – snaha o jeho uznání exilovou vládou · 2. 10. 1939 dohoda s Francií o vytvoření Československých zahraničních vojenských jednotek na francouzském území · (léto 1939) hlavní centrum exilu přeneseno do Londýna – organizuje Jan Masaryk · politické neshody i v exilu (slovenské snahy o uchování autonomie Slovenska i po obnově ČSR) · prosazení politické koncepce E. Beneše, 1940 uznán hlavou československého zahraničního odboje · 17. 11. 1939 uznala Fr i VB Československý národní výbor jako prozatímní československou vládu s předsedou J. Šrámkem, ministrem zahraničí J. Masarykem a prezidentem Benešem – ČSR se stává plnoprávným členem protifašistické koalice (podpis Washingtonské deklarace 1. 1. 1942) -> britská i francouzská vláda anulovala podpis Mnichovské dohody · 1943 – jednání v Moskvě o spolupráci mezi londýnským a moskevským odbojovým centrem a o budoucím uspořádání ČSR -3. – Zásah proti domácímu odboji · po příchodu Heydricha do Prahy -> vyhlásil stanné právo, vlna zatýkání (A. Eliáš), činnost stanných soudů (stovky poprav) · zahraniční odboj ve VB se snažil obnovit spojení s domácím odbojem -> výcvik parašutistů ve VB -> atentát na Heydricha – 27. 5. 1942 Jan Kubiš a Josef Gabčík, Haydrich podlehl zraněním -> nová vlna teroru proti Čechům (Lidice, Ležáky), atentátníci zabiti